Jak jsme adoptovali pět koček

Vždycky jsem měla ráda kočky a celý život jsou mými průvodci. Přestože je znám velice dobře, jejich zvyky, pohyby a libůstky, stejně mě stále překvapují. Tím, jak jsou chytré, vynalézavé a hbité. A vždycky se cítím poctěna, když se ta malá nezávislá šelmička přijde pomazlit s člověkem. Dává tím najevo, že jste dostatečně dobří, aby vám věnovala svoji přízeň.

Jako malá jsem vozila kocoura Týnu v kočárku na panenky, přitom měl na hlavě slušivý bílý čepeček. Nicméně všechno si nechal líbit a vypadal náramně spokojeně. A to jméno? Jako koťátko se tvářil, že je kočička, po roce se z něj vyklubal kocour jako hrom. Stává se to docela často. Měla jsem ho moc ráda, protože si se mnou vždy ochotně hrál. Měla jsem na tyčce provázek, on za ním pilně běhal a já se mohla potrhat smíchy.

Je to tři roky, co jsme si jely s dcerkou do útulku pro Bellu – čtyřměsíční koťátko. Bylo to jedno ze čtyř koťat, která  v krabici někdo hodil do kontejneru. Chápete to? Jak to někdo může udělat? Nad tím zůstává rozum stát. K Belle jsme si vzali ještě Zrzka – dvouměsíční koťátko, také ze čtyř koťat, která zase někdo v krabici pohodil na poli u lesa. Co těm lidem běželo hlavou? Vypnuli proud a bylo tam temno?

K těmto svým dvěma kočkám, které jsem měla v bytě, jsme minulý rok dostali dalších pět jako bonus při koupi rodinného domku. Na zahradě prostě zůstalo pět koček, ke kterým se nikdo nehlásil, nikomu nepatřily a nikdo je nechtěl.

Jako první jsem zjišťovala v místních útulcích, jestli si je vezmou. Rychle mě vyvedli z omylu, že ani náhodou, že jsou všechny útulky přeplněné a nemají je kam dát. Spousta kočiček je v dočasné péči různě po lidech, provozovatelka útulku má sama v panelákovém bytě 19 koček, v oficiálním útulku je přes 30 koček, v útulku o okres dál je koček téměř 100 a situace je neúnosná.

Byla jsem docela překvapená a myslím, že nebudu sama. Myslím si, že nikdo nemá ani tušení, že je situace tak vážná. Přesto stále vidíte na ulicích březí kočky. Přes léto stále všude někdo nabízí koťata. Řešení sice není levné, ale je – nechte je kastrovat. Neprodukujte další chudinky, které nebudou mít domov. A neházejte je do kontejneru!

Pět cizích koček mi tedy zůstalo na krku. Zařídila jsem jim kastraci a zůstaly na zahradě, kde se celý uplynulý rok podrobovaly za mojí asistence socializaci. Ta spočívala v tom, že jsem je po menší hladovce krmila jen v mé blízkosti, postupně přidávala lehké doteky a pohlazení. Stále to ještě nejsou krotké kámošky, ale už mě berou na vědomí, nechají se pohladit, přestaly syčet a zpovzdálí koukají, co na zahradě dělám.

  • Jestli ještě nemáte svoji kočku, vezměte si kočku z útulku, určitě vám tam doporučí nějakou mazlivku, uděláte dobrý skutek, pomůžete opuštěnému zvířátku, odlehčíte útulku a sobě si pořídíte chlupatého terapeuta. Mazlení s kočkou má totiž terapeutické účinky.
  • Pokud se rozhodnete pořídit kočku, kastrujte.
  • V případě, že si nemůžete vzít z útulku vlastní kočku a není vám jejich osud lhostejný, pošlete občas místnímu útulku příspěvek. Náklady na krmení a veterinární péči jsou vysoké a finanční prostředky jsou často na doraz. 

Sledujte stránku na Facebooku – Veselá zahrádka

Také na Instagramu pod stejným názvem

 

Jsem máma tří dětí. Nejmladší syn je autista. Rozhodla jsem se sdílet náš život, třeba to pomůže někomu, kdo je na začátku. I mně pomohly příběhy ze života od rodičů autistických dětí. Kromě toho jsem účetní a taky nadšená švadlenka. Šití mi pomáhá relaxovat a přijít na jiné myšlenky. Ráda trávím volný čas na zahrádce nebo tvořením s dětmi.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.